Nejsem dost dobrý/dobrá

Každý rodič tohle zná a skoro každý den se ptá: „Už máš hotové domácí úkoly?“

Pokud máte děti ve věku od 9 do 18 let, tak se pravděpodobně každý pracovní den a každou neděli dětí ptáte, zda mají hotové domácí úkoly.

Jestli je to u vás stejné jako u nás doma, tak vaše děti odkládají úkoly na poslední chvíli a pak nemají dost času je dokončit. Nebo spěchají, aby už to měly za sebou a mohly dělat něco jiného. Nebo úkoly dělají souběžně s konverzací na Facebooku s kamarády a u toho se dívají na YouTube.

Když tohle naše děti dělaly, tak jsme často s mou ženou Evou říkali:

„Jak dlouho už to víš, že máš tento úkol? Proč jsi ho ještě neudělala?“

„Kolikrát ti musíme zdůrazňovat, že při domácích úkolech se nemáš dívat na YouTube. Podívej se, jak to vypadá.“

„Hned teď si udělej domácí úkoly, jinak…“

„Dělá to tak i tvá kamarádka Petruška? Asi budu muset být na tebe přísnější, jako je její maminka.“

„Mně je jedno, jestli si uděláš domácí úkoly, ty si poneseš následky.“

Tyto požadavky většinou v našich dětech vyvolají dostatečný strach, aby nám vyhověly, ale hned jak odejdeme z místnosti, tak se pravděpodobně začnou zase dívat na YouTube nebo budou dělat něco jiného.

Tento náš podrážděný a rozzlobený přístup v dětech vyvolá jen mrzutost a naštvanost, což vede k narušení vztahu.

Málokterý rodič však ví, že tento přístup k vytváření požadavků, aby si děti udělaly úkoly, má mnohem škodlivější dlouhodobý dopad.

Všimněte si, jaká přesvědčení si děti začnou vytvářet: učení je nuda, nejsem dost dobrý, něco se mnou není v pořádku. A teď si představte, co s nimi tato přesvědčení o domácích úkolech udělají v dospělosti.

Pozn.: Neznamená to, že každé naše rozzlobení nutně povede k formování negativních přesvědčení. Je ale důležité dětem vždy (ideálně každý večer) opakovat, že je máte rádi, milujete je takové, jaké jsou, a to absolutně a bezpodmínečně.

Důležité je, aby věděly, že jste se nezlobili na ně, ale na to, co udělaly. Je zásadní, aby se děti naučily rozlišovat mezi tím, kdo jsou a co udělaly. Naše děti nejsou špatné a my bychom jim svými slovy nebo chováním nikdy neměli dát podnět, aby si vytvořily takové přesvědčení, přestože zrovna dělaly nevhodné věci.

Jak dát požadavek dětem, aby si vypracovaly domácí úkoly?

Základní dovedností, kterou potřebujete jako rodič ovládat, je schopnost autenticky naslouchat, správně pokládat otázky a pomáhat dětem vytvářet pozitivní přesvědčení.

Dříve, než dětem dáte požadavek na vypracování domácího úkolu, tak se zastavte a uvědomte si, jakou máte náladu. Vytvořte takový náladoprostor, ve kterém děti budou angažovaným posluchačem. Vaše děti vám budou pravděpodobně mnohem více naslouchat, pokud ucítí, že rozumíte tomu, jaký je jejich způsob bytí (jaké mají myšlenky, pocity, emoce, náladu).

Chcete-li mít zodpovědné děti, nechte je být zodpovědnými.

Vyzkoušejte tuto ověřenou metodu:

„Emilko, co tě dnes ve škole potěšilo? Co se ti povedlo? Jak se teď cítíš? (děti nějak zareagují a podle toho pokračujete) To si zaslouží odpočinek. Věřím, že si rozvrhneš čas tak, aby sis stihla udělat domácí úkoly, věřím ti. Vím, že jsi zodpovědná. Pokud budeš potřebovat pomoc, tak mě zavolej.“

Pozn.: Moje doporučení je v této fázi ještě definovat čas, kdy budete 100% připravení pomáhat, aby děti věděly, že v jiný čas už budete připravovat večeři nebo se věnovat svým koníčkům a zálibám, popřípadě jiným sourozencům. Všimněte si, že způsob, jakým jednotlivé věty říkám, eliminuje vznik možných negativních přesvědčení a vytváří pozitivní přesvědčení.

Pokud tento přístup nefunguje, můžete zkusit jinou metodu.

„Emilko, je něco, s čím bys potřebovala v domácích úkolech poradit nebo pomoct? Jak tě mohu podpořit při dělání úkolů. Moc tě miluji a záleží mi na tobě, proto chci, abys měla úkoly včas hotové.“

Buďte kreativní a pohrajte si s těmito postupy a objevte, které fungují na vaše děti. Děti si z tohoto přístupu s velkou pravděpodobností vytvoří pozitivní přesvědčení: to, co potřebuji, je důležité. Vůbec nešetřete slovy miluji tě, mám tě rád, záleží mi na tobě, jsi pro mě důležitý/důležitá.

Děti si začnou vytvářet přesvědčení:

  • Jsem důležitý/důležitá.
  • Jsem zodpovědný/zodpovědná.
  • Jsem schopný/schopná.
  • Jsem důvěryhodný/důvěryhodná.

Umíte si představit ten velký rozdíl a dopad na naši společnost a budoucí generaci dětí našich dětí, pokud by každý rodič, učitel a trenér znal tyto metody?